Vožerte se v americkém báru u silnice, poblíž bezejmenného zapadákova, kde je jen K-mart, kostel a tlupa podivných maloměšťáckých farmářů s degenerujícími rysy. Když vám v půl jedný nenalejou další lampu whisky a ve dvě ráno vás vyhodí do chladné letní noci, pochčijte tu jedinou lampu, která osvětluje pár zaparkovaných popelnic u vchodu, a vyrazte tančit mlžné tango s alkoholovým démonem do kukuřičných polí. Oči vám budou zářit rudě a pohyby už nebudete koordinovat. Krajina se bude rozpíjet do temných skvrn, jasné hvězdy na nebi nedokážete zaostřit, do uší vám proudí prapodivné šumy rostoucí v ohlušující hukot. Najednou vše utichne. Ležíte na zádech a díváte se, jak vám z břicha vylézají podivně oblečené 4 postavy. A začínají vám kázat o lidském hříchu…? Bláznivé? Udělejte to! Oni vylezou. A kázat budou!

Nové album MURDER BY DEATH „In Bocca al Lupo“ je totiž tematicky zaměřena právě na hřích, tresty, spásu a příbuzná témata. Vzdává se jednolitě epické koncepce, se kterou slavili úspěch na předchozí albovce „Who Will Survive And What Will Be Left Of Them?“, jež byla zhudebněnou románovou alegorií. Ve vlčí tlamě, což je volný překlad „In Bocca al Lupo“, najdete samostatné příběhy zabalené do každé jednotlivé skladby. Ne, nebojte, nebudeme se věnovat každé z nich, jen bych chtěl upozornit, že texty stojí opět rozhodně za to. A co hudba? MURDER BY DEATH samozřejmě zůstali věrni své nezařaditelnosti. Opět je tu vidlo-slámová odrhovací genialita, emo-corová naléhavost, bluesová bolestnost, popový čich po dobrých melodiích a sličně tetelící se odér Nicka Cavea – ze skladeb však jako by se něco vytratilo. Je možné, že to je i tím, že ze sestavy zmizel pianista Vincent Edwards a klapky si přibrala ke svému bachratému čtyřstrunnému medovníkovi Sarah, součastná čelistka skupiny. Album jako celek postrádá sílu svého předchůdce. Stále zde však zůstává sympatická neomalenost, která se, řekl bych, ještě o něco rozrůstá, například v hospodsky načichlé „Dead Men And Sinners“ přímo protéká kudy může, a kdyby mohla, jistě nás všechny zaplaví.

MURDER BY DEATH si i protentokrát dokáží dokonale pohrát s náladami, v klidné utahané skladbě překvapit naléhavým kytarovým nožem, který vám nelítostně vrazí do útrob a pomalu ho vytahují, vychutnávajíc si prýštící teplou krev. Najdeme tu vzrůsty a pády, například v jedné z nejsilnějších skladeb desky, která se jmenuje „The Big Sleep“. Počátek je minimalistickým, téměř banálním popěvkem, jenž jako by měl problém sám se sebou se převalit do další věty. Najednou si uvědomujeme, že nám nápěv roste, komíhá, převrací se a bobtná – nenásilně, tu poskočí zpět ke štíhlejší formě, tu se trochu vypasí a povolí opasek – zkrátka žije stejně jako příběh, který je skladbou vyprávěn. Když náhle tu máme pochodový rytmus umocněný žesťovými nástroji k mohutnému burácejícímu řečišti, jen proto, aby opět sklouznul do nenápadného konce. „In Bocca al Lupo“ jsou zhudebněné příběhy, dramatické povídky přetavené v písničky, odlehčený pohodový nadhled i slzavě bolestný ponor. To vše tu najdete, tak neváhejte...